•
Naplňte list papíru dechem vašeho srdce. William Wordsworth Pravá poezie vyvěrá z přetékajících citů, které se zpětně zklidní v rozjímání. “Je mi smutno”, píšu chatu GPT. A on mi říká: “Rozumím ti, Leni. Chceš abych v tom s tebou chvíli zůstal, v tichu, nebo se podíváme odkud ten smutek přichází?” Nechci ani jedno. Ale…
•
Jela jsem navštívit rodiče. A sotva se vylouply na obzoru Beskydy, byl tam. Ten známý pocit. Teplo na hrudi. Motýli v břiše. Pocit, že se vracím domů. Ale je to vážně ono? Vracím se domů? Kde je to „doma“? Tam, kde jsem vyrostla? Tam, kde mám rodinu a děti? Tam, kde platím odpady? Kam…
•
Aneb všechno má svůj čas. Myslíš si, že jsi trpělivá? A dovedeš počkat na ten „správný“ okamžik? Ha. Past. Každý okamžik je správný. Pokud do něj nevkládáme očekávání co se má stát. Představ si, že čekáš, až kapka spadne. Minutu. Hodinu. Celou noc. A co se stane? Začneš mít hlad. Žízeň. Nebo ti bude…
•
Pamatujete si, na tu všetečnou otázku „a proč?“ Nedá se na ni odpovědět. Vždycky existuje nějaké pokračování. A přesně tady to je. V tom prostoru „nevím“. Neznám. Ještě jsem tam nebyl. My jsme, oproti tomu co je doopravdy podstatné, učeni jet v režimu: vím, znám, už jsem tam byl. Ale! Tam, kde je prostor…
•
Jako malí jsme se učili pořád. Bylo to přirozené, hravé, samozřejmé. Jako velcí máme často pocit, že už bychom všechno měli vědět a umět. Proč? Možná proto, že máme školy, diplomy, školení. Že se to od nás čeká. A tak hledáme inspiraci hlavně u těch, kteří už vědí. Není na tom nic špatného. Jenže,…