KOMUNIKACE, vztahy a sebevědomí
Představte si, že vám zavolá sympatický hlas a nabízí vám půjčku. “Nechci půjčku a ani ji nepotřebuji.” Načež hlas zareaguje otázkou: “A máte nějaké životní sny?” A to vás mile pobaví. Takže nezavěsíte. Jasný, zpovídat se mu nebudete. Ale prolomilo to ledy, srdečně vás rozesmál. “Ano, mám.” Chce vědět jaké. Odpovíte mu, stále s úsměvem v hlase, že je to dost osobní. A hlas se loučí s tím, že se zeptat musel. S pochopením si vzájemně popřejete krásný den.
Celkem milý rozhovor, na to že šlo o telemarketing, nemyslíte? Subjektivní hodnotící pocit, na základě toho, jak jsme se při daném rozhovoru cítili – ať už v roli prodejce, či v roli potenciálního zákazníka. Platí tady, že byla-li alespoň jedna ze stran “v pohodě”, byl rozhovor “úspěšný”? Zopakuji – subjektivní hodnotící parametr. Je platný? A za jakých podmínek?
Jaké mohou být systémové hodnotící parametry, na základě kterých vyhodnocujeme, zda byl rozhovor úspěšný či nikoliv? Řekněme třeba, že z hlediska budování vztahu byl na stupnici o něco málo nad polovinou, tedy spíše úspěšný. Proč? Protože došlo k rozhovoru bližšímu, než jen: “Nechci, děkuji.” Pokud se hodnotí ale jen úspěšnost prodeje, tedy řekněme černobílý hodnotící systém, všechno nebo nic, pak to byla ztráta času…
- Takže se ptám, co vše sledujete, hodnotíte-li efektivitu prodejního procesu? A jak moc se můžeme spolehnout na vlastní subjektivní pocit z prodejního rozhovoru?
- Kde vnímáte, že je z vaší strany prostor na zlepšení procesu?
- V čem má drobný podnikatel výhodu při prodeji svých služeb či produktů a v čem naopak nevýhodu, oproti např. známému bankovnímu domu a jeho zaměstnancům? A jak se vzájemně inspirovat?
- Proč a kde přesně se uplatní heslo “méně je více”? Za předpokladu, že neplatí přesvědčení “budu-li práci dělat dobře, nepotřebuji prodávat, zákazníci si mě najdou”…
- A jakou roli hraje čas?
Jste zvědaví na díl II.? Chcete ho raději i do e-mailu, aby vám neutekl?
Krásný den přeji