KOMUNIKACE, sebevědomí a vztahy
Vždycky byl a bude trochu problém, když lidé budou dělat svoji práci jen aby to měli z krku. Otázka zůstává po staletí stejná, proč? Myslím, že většina lidí chce dělat svou práci dobře. Přece jen prací trávíme velkou část svého života. Záleží nám na lidech kolem sebe, chceme uznání, přijetí, zapadnout do kolektivu, něčeho dosáhnout. A část práce se prostě dělá proto, že to musí být… Nebo ne?
ZRCADLENÍ
Měla jsem to štěstí, že jsem mohla sledovat online výuku svých dětí. A protože jsou na prvním stupni, tak většinu předmětů je učí jedna paní učitelka. Bylo velmi jasně rozpoznatelný rozdíl, když měli předmět, který nebyl zrovna oblíbeným předmětem paní učitelky a když to bylo naopak. Pokud předmět nebavil paní učitelku, jak mohla očekávat, že hodina bude bavit její děti? Spěchala, odpovídala za děti, snažila se uspíšit čas, aby to už bylo pryč. A čekala, že děti budou energické, chtivé něco se dozvědět? A stejné je to s marketingovým hovorem. Pokud mi volá někdo, koho rozhovor už předem nebaví a nezajímá, jak vůbec může očekávat, že to s ním bude bavit mě? Mně osobně to zní dokonce trochu jako drzost. Byť třeba i jen dvouminutový rozhovor, ale pořád je to můj čas, který mu věnuji. Takže chce můj čas. A chce i mojí energii, abych ten hovor dotovala?
AUTENTICITA
Je mi jasné, že když mi volá někdo z banky, aby mi nabídl půjčku, sám s tím nemusí vnitřně úplně souznít. Je to prostě práce. Dokonce ani jeho životní hodnoty nemusí úplně souznít s hodnotami oné banky. Schválně jsem se podívala, jaké hodnoty daná banka komunikuje na svých stránkách a jak to souvisí s tímto stylem otázek (dotaz na sny). Patrně je to “podpora” a “jít do akce – tedy odvaha”. Otázka mi tam smyslově zapadá. Co mi ale trochu lítá na vodě, je autenticita volajícího.
Ať už nabízíte (resp. nabízíme, já totiž taky nabízím) cokoliv, ať už se bavíte s kýmkoliv, hledejte, co máte společné. Jak to myslím? Nabízíte-li mi půjčku a ptáte se mě na sny, komunikujte přes vlastní hodnoty. Pokud mě nemáte chuť podporovat, pak mě třeba máte chuť popostrčit, provokovat, vybídnout k akci. Najděte to, s čím souzníte, co vám brnká na vaši strunu a neberte to zase tak vážně. Půjde vám to mnohem lépe a mnohem snáz. Kašlete na předepsané otázky, najděte si svou cestu k zákazníkovi.
CÍL
Do jaké míry je důležité udržet “hodnotu” otázky a neshodit to svým nezájmem? Do jaké míry je podstatné udržet hovor “živý” a nezabít ho lpěním na cíli? A nebo jde o pružnost? Pokud zjistím, jako volající, že službu či produkt neprodám, mohu se přesunout k jinému cíli – “budování vztahu”. Tento cíl je náročnější, dlouhodobější a o co se potenciálu týče, určitě důležitější, nemyslíte? Zaměřují se třeba konkrétně banky i na tento cíl, nebo majií své jisté? Jako učitelé, když budují dlouhodobou vášeň či nenávist k určitým předmětům…
Co mi v tom rozhovoru chybělo? Pokud by člověk měl o chlup více svobody v tom, na co se zaměří a nemusel by lpět na výsledku, patrně by každý rozhovor byl ještě více nezapomenutelný. Ale která banka řekne svým zaměstnancům, obvolejte si své klienty, nezáleží na tom, jestli jim něco prodáte, nebo ne, hlavně ať o nás vědí a ať je to s námi baví.
Zním jako z Marsu? Nehledejte, proč to nejde. Hledejte cestu kudy 😉
Buďte sami sebou a užijte si to…