I Bohyně prdí

  • Drbnout, nebo počkat, až spadne?

    Aneb všechno má svůj čas. Myslíš si, že jsi trpělivá? A dovedeš počkat na ten „správný“ okamžik? Ha. Past. Každý okamžik je správný. Pokud do něj nevkládáme očekávání co se má stát. Představ si, že čekáš, až kapka spadne. Minutu. Hodinu. Celou noc. A co se stane? Začneš mít hlad. Žízeň. Nebo ti bude…

  • A proč? To nejsem dost dobrá/dobrý?

    Pamatujete si, na tu všetečnou otázku „a proč?“ Nedá se na ni odpovědět. Vždycky existuje nějaké pokračování. A přesně tady to je. V tom prostoru „nevím“. Neznám. Ještě jsem tam nebyl. My jsme, oproti tomu co je doopravdy podstatné, učeni jet v režimu: vím, znám, už jsem tam byl. Ale! Tam, kde je prostor…

  • Učit se jako dítě. Žít jako dospělý

    Jako malí jsme se učili pořád. Bylo to přirozené, hravé, samozřejmé. Jako velcí máme často pocit, že už bychom všechno měli vědět a umět. Proč? Možná proto, že máme školy, diplomy, školení. Že se to od nás čeká. A tak hledáme inspiraci hlavně u těch, kteří už vědí. Není na tom nic špatného. Jenže,…