KOMUNIKACE, sebevědomí a vztahy
Vzpomínáte na kapitolu z Malého prince, jak se potká s podnikatelem, jehož “majetkem” jsou hvězdy? A malý princ nerozumí. K čemu to a proč – podnikatel o sobě mluví jako o vážném člověku??? Ale malý princ už ví, že dospělí mívají odlišnou představu o tom, co je vážná věc.
“Já mám květinu a denně ji zalévám. Mám tři sopky, které každý týden vymetám. Vymetám totiž i tu vyhaslou. Protože jeden nikdy neví. To, že mi patří, prospívá jak mým sopkám, tak mé květině. Vy ale hvězdám nijak prospěšný nejste…”
= Odpověď na otázku PROČ (proč něco dělám, vyrábím, „prodávám“, nakupuji, nebo jen říkám – na začátku se tedy ptám „A komu tím prospěješ?“)
Teď si položme otázku JAK (jak „prodávat“):
Improvizované divadelní představení o dvou hercích. Jeden druhému věnuje plnou pozornost, naslouchá, zajímá se a nechává prostor “zazářit”.
Cílem není vyhrát. Cílem je učit se!
Tak proč nakupujeme i to, co nepotřebujeme a mnohdy ani nechceme?
= zapeklitost otázky CO (co „prodávám“ – nakupuji)?
Že by se odpověď skrývala v tom, že nevíme, co vlastně chceme?
Pokud jedna strana ví, co chce, druhá strana ví, co prodává a nikdo nehraje žádné hry, tak není potíž. Pokud ale člověk úplně neví, co chce, druhá strana mapuje. A teď pozor. Je správné mapovat, co druhý potřebuje a pak mu to „vyrobit“ a prodat? Nebo je správné něco „vyrobit“ a pak hledat kde to prodat, kdo to chce? Ten druhý přístup zní jako větší troufalost. Navíc podvědomí hraje nemalou úlohu, takže se může i trochu ztrácet nebo naopak dostávat do popředí otázka důležitosti toho, vědět, co chceme…
Sem se totiž plete “vize”. Vím, co chci, vím proč to chci, jak to chci a i vím přesně, jak to celé má vypadat, mám myšlenku s přesahem. Jestli to celé správně chápu, tak člověk komunikuje vlastní vizi a sbírá cestou odvážlivce, co vnímají svět obdobně. A je to tak asi všude a pořád. Za předpokladu, že víme, co chceme. Od rohlíku, přes půjčky až po osobnostní vzory.
Vystřihnete svou vizi tady a teď? Jednou větou? Daří se vám ji komunikovat? A daří se vám ji žít?
Knihou jsem začala, knihou skončím. Připomenu úvodní citát z knihy Prodávat je lidské (autor: D.H. Pink):
“Jediné, co na tom světě máš, je to, co můžeš prodat. A nejlegračnější na tom je, že jsi prodavač, a nevíš to.”
Arthur Miller (Smrt obchodního cestujícího)