„Koučování, spíše než aby něčemu učilo, pomáhá učit SE. Koneckonců, vzpomínáte si, jak jste se učili chodit? Říkala vám snad matka, co máte dělat?“
John Whitmore
Jak se ale stane, že „zapomeneme jak chodit“? Konfrontační koučování poukazuje právě na ty vnější okolnosti, které nás drží. Kterých se my držíme a často to ani sami nevíme.
Je důležitý výběr kouče, průvodce?
Je a není. Když dva dělají totéž, není to totéž. ANO – protože proč trávit byť i malou část života s někým, kdo vás neinspiruje, nemotivuje, nebaví, neprovokuje a ani moc nezajímá (byť to není účelem koučování). NE – protože jde o vás, ne o kouče.
Kouč nastavuje zrcadlo.
Konfrontační kouč
Konfrontační kouč nabourává stereotyp a provokuje. A přitom základ procesu tvoří důvěra, bezpečí, lidskost a respekt k jedinečnosti.
Konfrontace
Konfrontace je ve výsledku o tom jít do akce. Udělat ten zásadní krok. Ne jen to rozebrat ze všech stran a ze všech úhlů pohledu. Jít skrz. A výsledkem jsou doopravdy taková „střetnutí“, AHA momenty, která mění životy. Nejde o boj. Konfrontaci vnímám jako umění. Umění vyhmátnout to, co je schované, zahalené, ale přitom skutečné a živelné. V procesu je lehkost a ve výsledku harmonie.
Co potřebujete vědět předem?
Nemůžete se úplně připravit na to, co přijde. Stojí to za to.
Jako konfrontační kouč pomáhám lidem měnit život směrem od nefunkčních, ale zažitých stereotypů ke svobodě, provázené zodpovědností a vzájemným respektem a být tak v hlubokém spojení s životní energií a obyčejnou radostí, v harmonií s vlastní jedinečností ale i s energií celku.